Jaké jsou příčiny problému?

Produkce vyhořelého jaderného paliva v souvislosti s provozem jaderných elektráren. První komerční jaderná elektrárna Calder Hall ve Velké Británii byla poprvé k elektrické síti připojena 27. srpna 1956. Na konci června 2014 bylo na celém světě v provozu 388 energických jaderných reaktorů ve 31 zemích světa; dalších 67 reaktorů bylo ve výstavbě. 

Vyhořelé jaderné palivo je nezbytně nutné bezpečně izolovat od okolního prostředí, zamezit jeho kontaktu s lidmi nebo složkami životního prostředí. Použité palivo je obvykle skladováno nejdříve pod vodou po dobu nejméně pěti let a po částečném vychladnutí je pak přesunuto do suchého skladování. Hloubkové geologické uložení a likvidace je obecně považováno za nejlepší řešení pro konečné uložení
pro většinu vyprodukovaného radioaktivního odpadu. Navzdory dlouhodobé shodě mezi mnoha odborníky, že geologická likvidace může být bezpečná, technologicky proveditelná a šetrná k životnímu prostředí, velká část široké veřejnosti v mnoha zemích zůstává skeptická. Jedním z úkolů, jimž čelí příznivci těchto snah, je důvěrně prokázat, že úložiště bude obsahovat odpady tak dlouho, aby jakékoli
uvolnění, které by mohlo v budoucnu dojít, nebude představovat žádné významné zdravotní nebo environmentální riziko. 

V rámci ČR je problematika ukládání vyhořelého jaderného paliva v gesci SURAO (Správy úložišť radioaktivních odpadů), jehož hlavním úkolem je zajišťovat bezpečné nakládání s radioaktivními odpady, které musí probíhat v souladu s vládou schválenou Koncepcí nakládání s radioaktivními odpady a vyhořelým jaderným palivem, s požadavky na jadernou bezpečnost a ochranu člověka i životního prostředí a s mezinárodními smlouvami. Výsledky předkládaného projektu mohou výrazně přispět k procesu výběru vhodné lokality úložiště vyhořelého jaderného paliva právě s ohledem na existenci a fungování přírodní geochemické bariéry.